Jiří Černický

Pro Jiřího Černického není umění pouze prostředkem k vyjádření. Funguje také jako nepostradatelný nástroj provokace a revoluce. V roce 1986 neměl Černický v úmyslu věnovat se kariéře renomovaného výtvarného umělce. Místo toho se přihlásil na místní pedagogickou školu v Ústí nad Labem, kde se vzdělával v oblasti umění a ruského jazyka. Stoupající proklamace a aspirace začínající sametové revoluce v roce 1989 upoutaly Černického pozornost. Černický, povzbuzen avantgardou ruské revoluce, pokračoval ve zkoumání umění jako nástroje změny. Jeho plátna byla jakýmkoli zdrojem, který mu byl nejbližší. Staré plachty a vlakové vozy převážející uhlí byly polepeny jedním provokativním požadavkem: ,,Svobodné volby". Po skončení revoluce a období, kdy vedl brigádu na šachtě, Černického náklonnost k výtvarnému projevu vzkřísilo přijetí na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v roce 1990, po němž následoval v roce 1993 zápis na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho oddanost umění jako společensko-politickému prostředku se nadále odráží v jeho současné intermediální tvorbě. Tančí mezi vizuální poezií, fotografií, videoartem, sochou, malbou a dalšími způsoby smíšených médií a vytváří strhující výstavy, které vyzývají diváky ke konfrontaci s hnijícím podhoubím našeho společensko-politického klimatu.