Lubomír Typlt
Z "abstraktně-technických" olejomaleb českého umělce Lubomíra Typlta vyzařuje manická energie. Okamžité sbližování výrazných, zářivých pigmentů s přehnanými, rozpačitými tvářemi homogenních adolescentů vytváří pro diváka baldachýn naléhavosti. Typltovo objevování vlastní umělecké identity a dynamické metodologie začalo přijetím na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde se do roku 1997 ponořil do kresebných a ilustračních technik. Polarita Typltových děl pokračuje v jeho tematickém přístupu, kdy zkoumá dichotomii mezi mužskými a ženskými postavami v odloučených prostředích. Důsledkem této separaci je omezení diváka přistupovat k dílu bez přenášení zbytkových předsudků z vnějšího světa. Místo toho se diváci musí konfrontovat s kontrastem obrazu a dešifrovat živelnost a napětí díla v izolaci. Typlt je fascinován zdvojováním, dvojníky, klonováním a eugenikou; nikdy však postavy neduplikuje mechanicky, ale každou z nich maluje ručně, díky čemuž si figury zachovávají svou jemnou individualitu.