Matouš Háša & David Weishaar

David Wesihaar svou malbou proniká do území, ať už fantasmagorického města nebo magického, temného lesa, kde barva není pouhým estetickým prvkem, ale prostředkem k vyjádření nevyslovitelného. Jeho obrazy vytvářejí atmosféry intimní a strašidelné, kde temnota není absencí, ale hmotou samotnou. Paleta hlubokých zelení, chladných modří a stínovaných černí evokuje dědictví gotické estetiky a romantické melancholie. Zobrazené postavy – často izolované či introspektivní – jsou jako zastavené v čase, obývají prostory naplněné rituály, tichem a napětím. Naopak Háša ve své práci s mramorem a alabastrem nevnímá materiál jako pouhou hmotu, ale jako nástroj ke zkoumání a interaktivnímu dialogu. Jeho dílo čerpá z renesance a baroka, často z ikonografie křesťanství, kterou provokativně přetváří současným pohledem. Skulptury nejsou pevně definované objekty, ale otevřené procesy v neustálé interakci se svým okolím, jež diváka nutí měnit perspektivu a redefinovat harmonii forem a obsahu.