 Kleine weisse Kirche, 2022

Son of dawn, 2022

Ocean, 2015-6

Weiping Song, 2016

Study for a head, 2021-22

Alexander Tinei je moldavský umělec, který pracuje a žije v Maďarsku více než deset let. Výchozím bodem jeho děl je povětšinou fotografický materiál nalezený v médiích. Poté umístí své postavy do nového kontextu. Jejich těla jsou zobrazována jedinečným způsobem, a to soustavou žilních, barevných, stigmatických znaků. Detaily malované s anatomickou přesností jsou v kontrastu s často hrubými abstraktními povrchy. Umělec transplantuje náměty z digitálních fotografií na plátna jako prostředek k uvažování o pohybu těla v čase a prostoru. Kromě symbolických olejomaleb vytváří také koláže, akrylové malby, akvarely, grafiky a instalace. Hlavním motivem jeho děl je vztah mezi časem a lidským tělem. Okolí a objekty zřídka hrají významnou roli. Na druhou stranu, čas je prezentován v jeho trvalosti, protože těla odstraněná z jejich původního kontextu, fotografie a obrazu, se vždy objevují v nějakém zvláštním, ponurém, vysněném, nadčasovém prostoru. Jak se Tineiův umělecký projev dále vyvíjel, jeho tlumená, disociativní postava začala rozkvétat pronikavými, tetování připomínajícími sítěmi modrých žil. Jeho uchopení uměleckého výrazu prostřednictvím tlumených pigmentů, odosobněných postav a kobaltových tetování je příkladem Tineiova porušení a dešifrování současného umění.

Alexander Tinei, Weiping Song, 2016, 200x300cm, oil on canvas, 35000 euro.jpg

Andrej Dúbravský se narodil v roce 1987 v Nových Zámcích na Slovensku. Nyní žije a pracuje v Rastislavicích na Slovensku a v New Yorku, USA. Inspirován venkovskou perspektivou z ekologické zahrady a ateliéru, které spravuje na venkově jihozápadního Slovenska, vytváří Dúbravský obrazy idylických krajin, siluet továren, autoportréty, portréty zvířat a studie mužských postav, které se vyrovnávají s aktuálními otázkami zemědělství, průmyslu, politiky, identity a sexuality. Díla odrážejí "etický hédonismus" a udržují utopické ideály ve spíše dystopických podmínkách. Umělcovy obrazy vyjadřují jeho empatické a zároveň neúprosné reflexe životního prostředí a jeho devastace, člověka a přírody. Jeho široký uměleckohistorický repertoár se odráží v jeho nejnovějších dílech, která zkoumají současné verze klasických témat, jako je krajina nebo akt - v některých případech zcela vážně a pilně, v jiných s odměřenou ironií. Tlumené barvy působí téměř konzervativně, dokud si divák nevšimne současného a posttradičního kontextu, do něhož jsou obrazy zasazeny.

Jeho dílo je zastoupeno ve veřejných sbírkách Muzea města Bratislavy a Slovenské národní galerie. V současné probíhá jeho samostatná výstava v berlínské galerii Dittrich & Schlechtriem (k vidění je do 1. července 2023). V této galerii již vystavoval v letech 2014, 2017 a 2019. Jeho díla byla vystavena také v USA, Itálii, Francii, Maďarsku, Srbsku nebo Brazílii. DSC Gallery již uvedla dvě jeho samostatné výstavy - On-line camp v roce 2015 a Birds and Winds 2 v roce 2018.


Snímek obrazovky 2023-09-07 v 13.06.42.png

Untitled, 2026

Straw Bale, 2022

Straw Bale, 2023

Untitled, 2025

BOMMA x Anselm Reyle Tim10, 2026

Anselm Reyle, ovlivněný neony osvětlenou punkovou scénou Berlína 80. let, čerpá inspiraci ze svého okolí – brutalistní architektury neustále se měnícího poválečného Německa,  předmětů z bleších trhu, leských figurín z výloh – to vše odráží                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             nástup globálního kapitalismu a jeho jednorázové materiální kultury. Za to je často veřejně kritizován – jeho umělecká díla jsou popisována jako „povrchně svůdná“ nebo „über-kitch“, ale přesně to je jeho záměr: „Rád balancuji na hranici nevkusu,“ přiznává Reyle. Toto prohlášení naznačuje rozdíly mezi dekorativním artefaktem a čistě uměleckým předmětem, nebo prostě mezi uměním a produktem, což je obzvláště důležité vzhledem k nedávné spolupráci Reyleho se značkou Dior. Reyleovo intimní propojení s módními značkami je však v strhujícím kontrastu s jeho odmítáním estetických trendů současné malby, kterou často odsuzuje jako figurativní pseudoexpresionismus. Jeho obdiv k například Sigmaru Polkemu a Gerhardu Richterovi je v souladu s jeho touhou prozkoumat dnešní roli modernismu při vyzdvihování artefaktů z nedávné historie umění. Anselm Reyle vystavoval v nejlepších světových galeriích, jako je například prestižní Gagosian Gallery a dokázal se prosadit na špičce současného uměleckého trhu se zcela jedinečnou technikou foil painting.

Radiant Adventure

THE METAMORPHOSIS

Snímek obrazovky 2024-01-09 v 13.56.39.png

Untitled, 2024

Bosco Sodi tvoří rozkročen mezi kontinenty: Střední i Severní Amerikou, Evropou a Asií, konkrétně s ateliéry v Mexiku, New York City, Řecku i Japonsku. Každá ze zmíněných destinací se propisuje do jeho tvorby. Ta se v rámci tradičních kategorií pohybuje na pomezí hrubého informelu, kolorismu, arte povera i land artu. Pokora přijmout věci takové, jaké jsou, oceňovat jednoduchost a přijímat nedokonalosti jsou naopak některé ze zásad japonské filozofie, která stojí v opozici k západnímu ideálu krásy. Například kýžený povrch dle wabi-sabi je zemitý, nedokonalý a přitom rozmanitý. Přesně takové textury mají Boscovy malby, které vycházejí z pozorování přírody. Sabi odkazuje na krásu, které lze dosáhnout pouze přirozeným procesem plynutí času. Proto je nezbytným segmentem Sodiho malby trpělivost. 

Transmutations

Snímek obrazovky 2024-08-21 v 16.39.47.png

Das sanfte Sich-Anschmiegen der Schuld, 2022

Die Fluchten der Wiederholung, 2021 

Das Lied der Vollendung, 2022

Maschinen voller kleiner Flammen, 2022

I want nothing in return, just the softest little breathless word, I ask of you, 2022

Die Intimität des reinen Verlusts, 2022

Dennis Scholl žije a pracuje v Berlíně. Umělecký vývoj, kterým prošel, je zajímavý. Postupně přešel od monochromatické kresby tužkou k barvě na plátno. V roce 2015 začal velmi opatrně zavádět barvu, zpočátku v podobě křídy nebo pastelky. Od kresby červenou křídou se pomalu prokousával k pastelům a barevným tužkám a od roku 2017 již plně přešel k technice olejomalby. Kompoziční propracovanost děl Dennise Scholla nabízí možnost postupovat obrazem kousek po kousku a objevovat všechna jeho skrytá zákoutí. Projevuje se jako mistr vyprávění, který pečlivě skládá jeho fragmenty do koláží. Tváře, těla, rostliny a další organické prvky, struktury a materiály tvoří soudržný celek. Diváci umění Dennise Scholla vstupují do tajemného, mnohovrstevnatého světa. V tomto umělcem vytvořeném vesmíru se divák setkává s postavami, které jsou podivné i zábavné, nahlíží do jejich hádek a románků a stává se účastníkem či voyeurem. Vlasy a jazyky se zde stávají stromy a lidská rostlina pózuje bukolicky jako faun uprostřed metamorfních tapiserií a meandrujících krajin. Přiblížit se k dílům německého umělce Dennise Scholla znamená zapojit se do celého oběhového systému - nejen do toho lidského, v tomto případě do žil hypotetického diváka, ale dokonce do celé mízy světa. V tom spočívá nejhlubší aspekt umělcovy tvorby: ve viditelných i neviditelných souvislostech, liniích, které spojují jeden pohled s druhým, v mlhavé energii přírodních sil. Všechno se vlní. Schollovy obrazy plynou, i když se trhají, i když se utržený had zachytí mezi parohy jelena.

The Song of Inclination

Das sanfte Sich-Anschmiegen der Schuld_oil on canvas_160x130cm_2022.jpg

Notions of Loss, 2022

Applebum, 2022

Swing Low, 2022

Pleasure Centre, 2022

Growth and Expansion, 2022 

I Think Of Thee Twine And Bud, 2022 

Fulcrum, 2023

The Thin Membrane Between Us, 2024

Convallaria majalis (Lily of the Valley), 2024

She Has The Shape of My Hands, 2024

Ladies Lunching, 2024

The Space Between Us, 2023

Stretched Out On Your Shadow, 2024

Through Our Lust, We Hope, We Seek To Die And Live Forever 2024

There Is No Gate, No Lock, No Bolt That You Can Set Upon The Freedom Of My Mind, 2024

Lamprocapnos (Bleeding Heart), 2024

From The Sweet, Deep Throat Of The Night Flower, 2022

With Your Mouth As A Pillow, 2024

Její díla hýřící pohybem a barvami jsou oslavou erotického prožitku. Pracuje s pestrou paletou                 a  neustále se měnícím rámcem: od záběrů zblízka až po ty širokoúhlé, za účelem vytvoření intimní krajiny. Využívají klikatých tahů štětce, které pak evokují hlazení kůže. ,,Miluji abstrakci, kterou získávám z velmi přiblíženého pohledu, kdy jsou formy nerozlišitelné." říká autorka. 

Vystavovala na mnoha skupinových výstavách, včetně výstavy "True Colours" (ewport Street Gallery, 2018). Mezi samostatné výstavy patří 'It's Her Factory' (Unit London, 2019) a 'The Tulips are Too Excitable, It Is Winter Here' (Reflex Amsterdam, 2023). Helen Beard byla objevena známým umělcem Damienem Hirstem. Ten se později se stal i jejím sběratelem. V roce 2018 koupil všechny její obrazy z výstavy 'True Colours'. 

Topografie touhy

Through Our Lust, We Hope, We Seek To Die And Live Forever 2024_70 x 70cm_oil on canvas_helen march-047.jpg

Synchronicity IV, 2015

Synchronicity V, 2015

Synchronicity XII, 2015

Jorinde Voigt (1977, Frankfurt nad Mohanem) Německá multimediální umělkyně a profesorka umění v Hamburku, jejíž kresby, instalace a architektonické projekty propojují estetickou preciznost s filozofickými a kulturními tématy. Její práce vycházejí z notace, záznamu a vizuální interpretace myšlenkových procesů, často s využitím zlata, barevných vrstev a přesné techniky. Série jako Immersion či Synchronicity patří k nejvyhledávanějším a jsou zastoupeny v předních institucích, včetně MoMA v New Yorku a Centre Pompidou v Paříži. Voigt je známá i svým unikátním přístupem, kdy své kresby rozvíjí do velkoformátových architektonických kompozic, v nichž propojuje prostor a hudební či filosofické struktury. Pravidelně vystavuje na světových veletrzích (Art Basel, Frieze). 

3 CHAPTERS: MAGDALENA JETELOVÁ & JORINDE VOIGT

Snímek obrazovky 2026-04-08 v 16.30.59.png

WV-2015-166_Detail1.tif

Kür führt, 2023

glaubt taut, 2023

Ihr Sicht, 2023

sei bei Leib, 2023

Sinner, 2023

schlich sich, 2023

Stirn sticht, 2023

Beitier, 2023

Německý malíř pocházející z Berlína od začátku své kariéry působí ve svém rodném městě. Pochází z rodiny malíře Hans-Joachima Burgerta. Malířským studiem prošel na berlínské Akademii výtvarných umění a v roce 1996 následně pokračoval za získáním postgraduálního titulu u profesora Dietera Hackera v Berlíně. Poté byl na studijním pobytu v Egyptě. Od roku 1998 se objevuje na mnoha skupinových výstavách po celém světě. Účastnil se v roce 2003 malířského bienále ve Stockholmu. Velkým úspěchem pro něj byl zájem tehdejšího ředitele Hamburger Kunsthalle Christopha Heinricha, jenž zakoupil Burgertův obraz do rozsáhlé státní sbírky. V této instituci se představil na výstavě Geschichtenerzähler (2003). Záhy se také objevil na výstavě v londýnské Saatchi Gallery v roce 2006. Poté se rozjela plejáda samostatných výstav v několika institucích: Kunsthalle Tübingen (2010), Kunsthalle Krems (2011), Kestnergesellschaft v Hannoveru (2013) nebo Denverské univerzitě v Americe. Vedle Ernsta Ludwiga Kirchnera a Gerharda Richtera se Burgert představil v galerii me Collectors Room v Berlíně v roce 2019 a podruhé ve stejném roce vedle Jake & Dinos Chapmanových, George Conda nebo Francisca de Goyi. Do své sbírky ho Thomas Olbricht zařadil velmi záhy, kde se o Jonasovi Burgertovi začalo šířit podvědomí. Svou největší výstavu uspořádal v Long Museu West Bund v Šanghaji.
Jeho malířská díla jsou zastoupena v mnoha veřejných sbírkách: Burger Collection v Hong Kongu, Denver Art Museum v USA, Rubell Family Art Collection v USA a Taguchi Art Collection v Japonsku. Je zařazen mezi 1000 nejlepších autorů celého Německa.



Stirn sticht 

Snímek obrazovky 2023-05-09 v 16.42.04.png

Defector, 2022

Contestant I, 2019 - 2022

Contestant II, 2021

Contestant III, 2022

Moon, 2019 - 2021

Guru IV, 2022

Obrazy Justina Mortimera vybízejí k zamyšlení nad vztahem mezi formou a obsahem, krásou a hrůzou, figurací a abstrakcí. Mortimerovy obrazy totiž zrcadlí svět v nepořádku a odrážejí společenské a politické otřesy, které jsou základem současné mezinárodní zpravodajské agendy. Ve svých olejomalbách často překračuje hranice figurace, krajiny a abstrakce a noří se do temnoty existenciálních témat. Umělcovu pozornost k takovým tématům podnítily noviny, které popisovaly zvěrstva probíhající bosenské války. Umělci to připomnělo lidskou křehkost a přetrvávající možnost společenského kolapsu. Mortimer, bombardovaný závojem strachu, se zavázal využít své emoce jako nástroje při tvorbě svých obrazů. Umělec upřesnil, že jeho díla neodkazují na konkrétní události, ale mají vyvolat pocity, které přesahují hranice kultur. Z trýznivých vyprávění Mortimer vytahuje obrazy zobrazující zoufalství, naději a zvláštní pojetí ,,krásy‘‘. Tato krása je v neustálém rozkladu: těla jsou rozpojená, prostor je roztříštěný a realita je zmateně záhadná. Nejenže je to symbolické pro vyvíjející se vnímání současného světa, který je kultivován záplavou tištěných a digitálních informací, ale také to naznačuje způsoby, jakými se stále více deformuje struktura společnosti. Justin Mortimer má za sebou řadu významných portrétních zakázek - maloval královnu Alžbětu II., Davida Bowieho nebo Harolda Pintera.

Kammer

j mortimer kammer 1 180 x 210 cm oil on canvas 2020832x711-28.jpg

The Kingdom of Twilight, 2023

Per Aspera ad Astra, 2021

Keeper of the Gates, 2021

The Origins of Wonder, 2021

I see red, 2022

Medusa, the Decay of Sentiment, 2021

Medusa - I‘ll be your mirror, 2021

The Siren, 2021

The Curse, 2022

Where Everything makes Sense, 2023

Supernatural, 2023

The safe Heaven of the Unknown, 2023

Disappearance, 2023

Lonesome Place of Wonder, 2023

Rise and Shine, 2023

The Hell of Gates, 2023

Where all Rivers unite, 2023

Every Shadow has a Light, 2023

The Raft of Time, 2023

The Fountain of ..., 2023

The Calling from another Side, 2023

Permanent Blue, 2023

The Magic of Silence, 2023

Drowning in Youth, 2023

Ocean of Possibilities, 2023

The last Time I saw You, 2023

Transition, 2023

Martin Eder, jeden z nejuznávanějších současných německých malířů, je také sochař, fotograf, hudebník a performer. Eder zpochybňuje konvenční vnímání krásy spojením surrealistických a postmoderních erotických motivů, čímž podkopává globální dominanci anglosaské popkultury. Eder tíhne k věcem liminálním, k průsečíku zbožnosti a sprostosti, vulgárnosti a cudnosti, reality a fantazie. Pro Edera je postmoderní psychedelická estetika stejně inspirativní jako náboženské hagiografie; surrealistické motivy jsou stejně evokující jako pohanská ikonografie. Eder, sám student hypnózy a okultismu, přebírá z nevědomí erotiku a kýč když integruje realistická zobrazení krásy a neskutečné brutality do jednoho obrazu. Eder pokračuje ve zkoumání alternativních způsobů uměleckého vyjádření, jako například v jeho hypnotickém představení 'Mentale Physik und die Strahlen Luzifers' (2017) a drone-doom, black metalové kapele 'RUIN'. Ederovo umění vyhledávají přední umělci, soukromí sběratelé a instituce, a to především světově uznávaný umělec Damien Hirst a Muzeum moderního umění v New Yorku.

The Unreal

The Fountain of Youth

IMG_2837.jpeg

Do the deceased want to live on other planets, 2015

Memory is Over, 2014

Landscape on top of Landscape, 2015

The Cowboys are breaking the Ice, 2015

The Huge Spiral of DNA erected in the West Siberia in the Year 3021, 2014

The Huge Monument “Return to the Sun” will be erected in the desert Gobi in the Year 2088, 2015

Pavel Pepperstein pochází z umělecké rodiny. Jeho otcem je ruský malíř Viktor Pivovarov a matka Irina byla autorkou knih pro děti. Po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze založil v roce 1987 experimentální skupinu Inspekce lékařské hermeneutiky, která byla spojením západní filozofie a pravoslavných teologií, například buddhismu. Peppersteinova tvorba prochází několika rovinami. Kromě toho, že je nezávislým umělcem, kritikem, teoretikem umění, autorem psychedelických románů a surrealistických fantaskních příběhů, je také rapovým hudebníkem. V Peppersteinově vesmíru je politická alegorie formulována symbolickým jazykem ruského suprematismu, avantgarda je natolik vzdálená své době, že spíše působí, jako by zvěstovala její budoucnost. Pavel Pepperstein je tvůrcem a ideologem hnutí psychedelického realismu. Ve svých výtvarných dílech kombinuje rozpoznatelné kulturní obrazy a vtipné komentáře. Pracuje narážkami na surrealismus, Malevičův suprematický model, orientální akvarel, pop-art, knižní ilustraci a politickou karikaturu. Během své umělecké kariéry Pepperstein absolvoval více než 100 samostatných výstav v Rusku i v zahraničí. Mezi jeho významné výstavní projekty patří například prezentace na 53. benátském bienále v ruském pavilonu s instalací Krajiny budoucnosti. V roce 2014 ho významný kurátor Kasper König osobně pozval, aby představil svou tvorbu na Manifestě 10. Ve stejném roce získal i Kandinského cenu. Peppersteinova díla byla vystavena v muzeích a galeriích po celém světě, včetně pařížského Louvru. Jeho obrazy, kresby a instalace jsou k vidění také ve Státní Tretjakovské galerii v Moskvě, Státním ruském muzeu v Petrohradě, Centre Pompidou v Paříži, ve sbírce Deutsche Bank, Kunsthalle Düsseldorf, Muzeu současného umění Garage v Moskvě a také v sbírce Romana Abramoviče, jednoho z nejbohatších mužů světa a dalších soukromých sbírkách po celém světě. Módní dům Louis Vuitton spolupracoval s Peppersteinem na projektu Travel Book Series, který ilustroval svými jedinečnými kresbami pro průvodce Prahou.

pepperstein.jpg

Zimní kabát, 2022

Zimní ráno, 2022

Stařík a jeho budoucnost, 2022

Stěna, 2022

Pohled sochy, 2022

Nakládané okurky, 2022

Viktor Pivovarov, narozený v roce 1937 v Moskvě, je ruský umělec žijící v Praze. Z Moskvy se přestěhoval v roce 1982 a žije zde dodnes. Pivovarov patřil k předním umělcům moskevského konceptualistického uměleckého hnutí 70. let. Jeho tvorba odrážela naprostou ideologizaci sovětského životního stylu a často vyjadřovala zároveň kritiku i nostalgii po tomto životním stylu. Vyprávění příběhů a alegorie zůstaly ústředním prvkem jeho obrazů, kreseb, koláží a alb. Konvenční způsoby vidění, masmediální vizuální kultura a ikony západních a postsovětských vzdělávacích kánonů jsou zpochybňovány pomocí ironie a zkreslení. Ústřední roli v Pivovarovově tvorbě hraje ruská tradice malby ikon, aluze na umění Kazimíra Maleviče a západní osobnosti jako Giorgio de Chirico a René Magritte, ale také ruské mýty, písně a legendy.

Jeho díla jsou součástí několika institucionálních sbírek, například Tate, Londýn; Kupferstichkabinett, Berlín; Centre Pompidou, Musée National d'Art Moderne, Paříž; Puškinovo státní muzeum výtvarných umění, Moskva a Státní ruské muzeum, Petrohrad, Národní galerie, Praha.

Bílá Zrcadla

01ca2bb2-aaca-4e5e-9561-cc05113e6731.JPG

Slobodan

Untitled (Sylvie For Ever)

Dual Möbius Quad Corpus 01

Möbius Corpus Outside (1:2)

L'Etincelle Divine Rorschach

Wim Delvoye ve své tvorbě představuje dynamické panorama multidisciplinárního zkoumání, v němž se prolíná sakrální s profánním. Jeho umělecké rozpětí —od malby, sochařství až po prostorové instalace a další umělecké techniky—jsou prodchnuta gotickým dramatem a nejmodernějším technologickým zpracováním. Tím vytváří jedinečný dialog mezi historickou velkolepostí a současným inovátorstvím.

Wim Delvoye

Snímek obrazovky 2026-04-08 v 16.36.17.png

tattooed pig4.tif

Zahraniční