The Vampiress / Upírka, 2019

Family / Rodina, 2019

Portrait with Maya / Portrét s Májou, 2020

Portrait of Adam Štech / Portrét Adama Štecha

Bride / Nevěsta, 2019

Havel, 2020

The Huntress / Lovkyně, 2019

Malba Adama Štecha vychází z inspirace skutečnými nebo nalezenými příběhy a z konfrontace individuálních výtvarných projevů. Odkazuje na různá historická období, od baroka po kubismus. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách v České republice i v zahraničí. Nedávno proběhla jeho výstava "Deviantní dichotomie" v galerii Ascaso v Miami v USA.

Adam Štech zve diváka do alternativní reality, kde jsou rozpoznatelné postavy přetahovány, natahovány a znovu skládány do deformovaných podobizen svých dřívějších já. Český malíř zahájil svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze, kde začal zkoumat techniky barokního, expresionistického a kubistického stylu a kombinovat je, aby vytvořil svůj vlastní přístup k modernistickému umění. Jeho osobitý přístup charakterizují kolážované a karikované figury zasazené do humorných - a nevyhnutelně svérázných - okolností jeho alternativní reality. Jeho sklon k absurditě a parodii mu umožňuje rozčlenit a rekonstruovat jakoukoli realitu. Ačkoli se umělcovy neortodoxní obrazy mohou zdát svévolné a nemetodické, každý z jeho výtvorů připomíná technickou stránku a složitost modernistického projevu, který je opomíjen ve prospěch jiných vyjádření.


Nude..jpg

David Bowie 

Debbie Harry

Liv Tyler

Glaciers Patagonia

Život Antonína Kratochvíla (*1947) připomíná dobrodružstvím a nebezpečím život mytologického hrdiny Odyssea. Po útěku z komunistického Československa v roce 1967 prošel uprchlickým táborem v Rakousku, vězením ve Švédsku, vážným zraněním ve francouzské cizinecké legii, až skončil v Nizozemsku, kde studoval fotografii na Akademii Gerrita Retveltda v Amstrdamu. Když se pak v roce 1972 oženil s Američankou a přestěhoval do USA, začal fotit pro prestižní americké plátky typu Vogue, Rolling Stone, New York Times Magazine, Los Angeles Times Magazine, nebo Detour. Právě při spolupráci s nimi vyhotovil ikonické portréty Davida Bowieho, Keitha Richardse, Williama Defoa, nebo Liv Tyler.
I když utekl za svobodou do zahraničí, často se do nesvobodných zemí vracel jako dokumentární fotograf. Zaznamenával genocidu v Rwandě, život utečenců v Bosně, epidemii AIDS v Zimbabwe a aktivity drogových kartelů v Guatemale. V Etiopii byl uvězněn, nelegálně překračoval hranice v Iráku ve vypůjčené dodávce a v Afghánistánu ho chtěl negramotný voják zastřelit, protože nedokázal rozluštit jeho americký pas. Výsledkem Kratochvílova úsilí byly pak ikonické dokumentární fotografie, za která byl mimo jiné časopisem American Photo v roce 1999 zařazen mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie. Kratochvíl též obdržel tři ocenění World Press Photo a jeho díla byla vystavována v Národní galerii i ve špičkových světových galeriích.

FACES

Snímek obrazovky 2026-04-08 v 12.30.57.png

Lightning, 2025

Shedding, 2024

Cave, 2024

Beáta Hechtová představuje vlastní vizi postapokalyptického světa. Bytosti, které přežily, v něm budují novou společnost, vytvářejí kmeny, propojují se s přírodou a snaží se porozumět okolnímu environmentu. Autorka se věnuje hledání nového domova a znovunalezení sama sebe. Inspiruje se rozličnými kulturami a jejich rituály, mýty a legendami, které propojuje do osobitých rituálů možné budoucnosti. Zdůrazňuje principy spolupráce a kolektivního prožívání. Zvolené motivy označuje termínem „futuristický folklór“.
Ve své figurální malbě zobrazuje náznaky postav, existujících na hranici mezi
člověkem, zvířetem a duchem. Ačkoliv jim nevidíme do tváře, sledujeme je při
různých činnostech či vzájemných interakcích. Oblékají futuristické kostýmy,
anebo zůstávají průhledné. Nevnímáme je jako individuality, ale spíše jako
zastupující symbol společnosti, přičemž pozorujeme jejich hybridní těla,
akcentovaná drápy, trny či jinými fyzickými deformacemi. Snaží se adaptovat na nové prostředí a znovu definovat svou identitu.

Screenshot 2025-11-06 at 9.24.24.png

J. Robert Oppenheimer, 2016

Skull, 2013

Sex, 2013

Švankmajer, 2013

Někteří považují sochy Davida Černého za projev geniality, jiní za pouhé "happeningy" egocentrického provokatéra. Bez ohledu na to, jak kdo jeho díla hodnotí, je nesporné, že český umělec citelně zasáhl do současného uměleckého průmyslu i globálního společensko-politického klimatu. V roce 1988 zahájil Černý studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze s občasnými rezidenčními pobyty v New Yorku ve Spojených státech a ve švýcarském Boswilu. Černého nenápadné praktiky náhle ustaly poté, co nastupující umělec natřel na Náměstí Kinských v centru Prahy sovětský bojový tank zářivě růžovou barvou. Vznik růžového tanku a rozdvojená reakce umělecké i politické obce odkazovala na budoucí, neokázalé sochy Davida Černého, které dodnes štěpí mezinárodní společenství. Ačkoli je Černý nejvíce oceňován za své obrovské veřejné instalace, pokračuje ve své tvorbě v rámci galerií po celém Česku i Evropě. V uzavřených prostorách galerie mohou diváci ocenit řemeslné zpracování jeho soch z polymerové pryskyřice. Ať už jsou Černého výtvory vystaveny na zdích galerie nebo v bezbřehých prostorách veřejných náměstí, v žilách kompozic Davida Černého koluje síla vzdoru.

cerny-david.jpg

They Met in front of the Shop Window / Potkali se před výlohou, 2022

A Flower in a Purple Vase (Blue Background) / Květina ve fialové váze (Modré pozadí), 2022

Stone I (Leg) / Kámen I (Noha), 2023

Stone V (Arm) / Kámen V (Ruka), 2023

They Met in front of a Shop Window and He Was Staring as if He Couldn’t Stop /  Potkali se před výlohou a čuměl, jakoby neuměl skrývat své pohledy, 2023

They Met in front of a Shop Window and the Ear Grew Bigger / Potkali se před výlohou a ucho se zvětšilo, 2023

They Met in front of a Shop Window and He Was Staring as if He Was about to Press a Button / Potkali se před výlohou a čuměl, jako by měl zmáčknout tlačítko, 2023

They Met in front of a Shop Window (The Blond Guy) / Potkali se před výlohou (Blondýn), 2023

 Stone IV / Kámen IV, 2023

In the Bush / V keři, 2023

 Stone III / Kámen III, 2023

Water Sprite II (Once You Enter the Element, You Have to Learn to Swim in It) / Vodník II (Do elementu vstoupíš a už se v něm musíš naučit plavat), 2023

Unicorn / Jednorožec, 2021–23

In the Bush II. (Home Alone) / V Keři II. (Home Alone), 2023

Jakub Matuška aka Masker si získal zvláštní postavení na české výtvarné scéně svým jednoznačně rozpoznatelným ilustrátorským rukopisem, démonickou imaginací i schopností komiksové zkratky.

,,Jaký má člověk být?" je existenciální otázka, která vyzařuje z jádra zdánlivě psychedelických obrazů Jakuba Matušky. Studium tohoto českého rodáka začalo na Akademii výtvarných umění v Praze. Podobně jako řada jeho předchůdců studoval Matuška tradiční učení starých mistrů jako základ své umělecké dráhy. V průběhu studia Matuška čerpal inspiraci z abstraktních vizí španělského malíře Joana Miróa, raně surrealistických děl španělského malíře Pabla Picassa a fantastických triptychů nizozemského malíře Hiermonyuse Bosche. Ve víru neonových pigmentů a amorfních figur Matuška spojil klasické učení starých mistrů s euforickými obrazy současných médií. Zkoumání psychospirituální roviny spolu se sbližováním reality a imaginace je hmatatelné napříč Matuškovou tvorbou. V jeho dílech se opakovaně objevují disociativní profily mlhavých postav proplouvajících výjevy rozplývající se reality. Ačkoli Matuška vytváří pro diváka nadpozemský zážitek, jeho zkoumání městského života a matoucí nejistoty existence zůstává zakotveno v našem současném světě.

_R5A3335 web.jpg

Three sitting girls, 2017-19

Bouquet, 2018

Interiér kostela, 2017

Svatý Jan Pod Skalou, 2017

Peacock Butterfly, 2017

Meadow Bouquet, 2021

Zátiší s křeslem, vázou a vlčím mákem, 2023

Kytice ve světle, 2023

Bez názvu, 2023

Zlatý lustr, 2023

Mírně žlutý bělásek, 2023

Typickým rysem tvorby Jakuba Špaňhela jsou cykly, které se povětšinou věnují jednomu tématu vycházejícímu z autorova vnímání každodenního života. Svůj styl malby nazývá „expresivním impresionismem“ a rád uvádí, že maluje vždy věci, které reálně existují. Dokáže zaujmout jak svým, pro něho neodmyslitelným, malířským expresivním gestem, stejně jako malbou speciálně vyrobenými válečky, kde pracuje s velice redukovaným, repetitivním rázem námětů. Na jedné straně se tak setkáváme s motivy chrámových interiérů, lustrů, krajin, centrálních budov bank, benzínových pump, ale i portrétů, květin či motýlů. Na straně druhé jsou to například vzory křížků, lodí, baletek, Chiméry i Jana Nepomuckého.

Z mého kraje

Snímek obrazovky 2026-04-08 v 12.18.45.png

Plamen, 2023

Lulka, 2023

Fenek, 2024

Skála, 2024

Hískova umělecká tvorba začala již na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se specializoval na typografii a knižní ilustraci. Od ukončení formálních studií přistupuje Hísek k uměleckému vyjádření mnohostranně a zkoumá různé prameny, které vyvolávají inspiraci. Dnes je český umělec uznáván nejen za své pronikavé obrazy, ale dále je oceňován za své pokroky v grafice a ilustraci. Hískova zručnost při spojování jednotlivých složek malby, grafiky a ilustrace je jasně ilustrována pečlivostí každého obrazu, který divákovi propůjčuje jedinečný příběh. Každý obraz, tavící podobnou paletu odstínů a stínů, vyvolává intenzivní vlnu emocí, když divák hledí do zlověstných postav zdánlivě nadpozemské říše. Ačkoli se může zdát, že jeho výtvory zobrazují postavy z jiného světa, emoce a inspirace Hískovy tvorby jsou zakořeněny v našich přirozených zkušenostech, což divákům umožňuje vytěžit z každého jeho obrazu intimní pocity. 

Údiv větru

Lev v jeskyni

Snímek obrazovky 2024-03-07 v 14.18.37.png

Vejcežrout, 2000 - 2025

Jan Švankmajer (1934, Praha) je světově známý pro svou výraznou filmovou tvorbu  - režii loutkových, animovaných i hraných filmů spadající do české avantgardy. Spolu se svojí manželkou, malířkou Evou Švankmajerovou, se stali vroce 1970 členy Surrealistické skupiny ČSR. Záhy na to začal Švankmajer tvořit výrazné koláže a asambláže, které se odlišovaly svou formou, plasticitou, haptičností. Spolu s manželkou tvoří celý život bok po boku, po její smrti s ní stále vede dialog. Ve Švankmajerově rukopisu, který se viditelně přeléval do jeho výtvarné i expresivní hyperbolizované filmové tvorby, lze pozorovat vliv Max Ernst, R. Magritte, ale také H. Bosche či Giuseppe Arcimbolda. Co je však pro jeho tvorbu nezaměnitelné - je fascinace haptičnem, taktilním uměním a neotřelou fúzí hmoty - která obsahovala mimo jiné zvířecí kosti a kožešinu. Švankmajer poukazuje na surrealismus jako nadčasové hnutí, které pobízí k nekonečné imaginaci. 

TEMPLE

_R5A8615 web.jpg

Untitled

Tvorba Jiřího George Dokoupila je plná různých jedinečných experimentálních technik a stylů – jeho repertoár jich obsahuje více než sto. Výstava, kterou 15. prosince (začátek v 18.00) uvede DSC Gallery se soustředí na jeho nejvíce signifikantní výtvarný projev, díky kterému si zasloužil místo v každé důležité sbírce. Jelikož u techniky malby mýdlovými bublinami autor setrval nejdéle ze všech experimentálních a aplikovaných postupů, jimiž obohatil a rozšířil výrazové možnosti malířství za posledních čtyřicet let, proměnil je v jakési osobní, neodmyslitelně s ním evokující vizuální spojení. Dokoupil sám o bublinových obrazech mluví jako o mystériu. Nelze předem určit, jakou mýdlová bublina získá podobu, jaký odstín bude mít její pleť. Jedná se o proces řízené náhody a akčnost malby 

,,Bubliny v klasické ikonografii byly symbolem těkavosti chvíle a pomíjivosti života, mýdlová bublina je hmotným jevem na pokraji nehmotnosti. Vztahuje se k duši, k organickému, plynulému a souvislému jádru, z nějž vzniká svět. Jejich tvar je ohraničený od okolí tenkou membránou, neoddělitelným prostorem. Vnitřní prostor je jakousi substancí, živoucí látkou, určující si na obraze vlastní místo a polohu, nesoucí imanentní energii. K jejím základním rysům patří utkvění v beztížném prostředí a v bezčasí.’’

Dokoupilova tvorba sympatizuje s dadaismem a díky tomu autor odmítá přijmout jednotný vynucený styl své tvorby. Proto je jeho tvorba plná různých experimentálních technik, obrazy tvoří například pomocí barevných mýdlových bublin, pomocí sazí ze svíček nebo z jednotlivých políček filmu. Společnými vlastnostmi jeho tvorby jsou expresionismus a erotický náboj. Jeho repertoár obsahuje přes šedesát sérií a více než sto jedinečných technik a stylů, včetně maleb mýdlovými bublinami, svíčkami a pneumatikami. Jako zakládající člen uměleckého hnutí Mülheimer Freiheit a Junge Wilde – a historicky přítel významných osobností včetně Andyho Warhola a Jeana-Michela Basquiata – je Dokoupil jedním z mála českých umělců s globálním přesahem.

Leona's choice

dokoupil-george-jiri.jpg

V obrazech Jiřího Petrboka se prolíná reálný svět s imaginární obrazotvorností. Snoubí se zde psychická i fyzická zkušenost celé společnosti a jednotlivce zároveň. Neutrální architektonický prostor, ve kterém se děj obrazu odehrává, je snadno čitelný, avšak dominantní postavy jsou zcela smyšlené a absurdní. Pozorujeme surreálná setkání postav a předmětů i autorovy oblíbené zeleniny. Zelenina v jeho dílech vychází z toho, že je mnohá léta vegetariánem a je fascinován všemi různými podobami zeleniny.

Výsledná podoba figur Jiřího Petrboka je modelována obrazotvorností. Tělo se transformuje, je vytahováno do výšky, je naleptáváno, odtéká, mizí, vystavuje ho utrpení, deformacím a různým podobám diskomfortu. A ačkoliv je člověk, zejména lidské tělo, středobodem většiny Petrbokových děl, často získáváme pocit, jako by byl z obrazu záměrně vyčleněn. Trochu klaustrofobní rozměr jeho děl je zlehčován situačním humorem založeným na pohybové neobratnosti nebo trapnosti aktérů.

Airmaxxx 62

petrbok-jiri.jpg

Scream

Pro Jiřího Černického není umění pouze prostředkem k vyjádření. Funguje také jako nepostradatelný nástroj provokace a revoluce. V roce 1986 neměl Černický v úmyslu věnovat se kariéře renomovaného výtvarného umělce. Místo toho se přihlásil na místní pedagogickou školu v Ústí nad Labem, kde se vzdělával v oblasti umění a ruského jazyka. Stoupající proklamace a aspirace začínající sametové revoluce v roce 1989 upoutaly Černického pozornost. Černický, povzbuzen avantgardou ruské revoluce, pokračoval ve zkoumání umění jako nástroje změny. Jeho plátna byla jakýmkoli zdrojem, který mu byl nejbližší. Staré plachty a vlakové vozy převážející uhlí byly polepeny jedním provokativním požadavkem: ,,Svobodné volby". Po skončení revoluce a období, kdy vedl brigádu na šachtě, Černického náklonnost k výtvarnému projevu vzkřísilo přijetí na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v roce 1990, po němž následoval v roce 1993 zápis na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho oddanost umění jako společensko-politickému prostředku se nadále odráží v jeho současné intermediální tvorbě. Tančí mezi vizuální poezií, fotografií, videoartem, sochou, malbou a dalšími způsoby smíšených médií a vytváří strhující výstavy, které vyzývají diváky ke konfrontaci s hnijícím podhoubím našeho společensko-politického klimatu.

cernicky-jiri.jpg

Untitled, 2015

Josef Bolf se narodil v roce 1971 v Praze. Na výtvarné scéně působí od konce 90. let, kdy také dozrával jeho přístup k figurativní kresbě. Brzy se také projevila jeho inspirace četbou komiksů a vědeckofantastické literatury. Typickými protagonisty jeho obrazů jsou postavy dětí nebo dospívajících, osamělých a často trpících, někdy napůl zvířecích, v narušeném prostředí města. Motivy často čerpá z dětství stráveného na pražském sídlišti Jižní město, které promítá do surrealisticko-fantastických výjevů nebo apokalyptické, zničené krajiny s ponurou atmosférou. Typický je pro něj postup, kdy motiv vyškrábe do tuše nanesené na voskový podklad. První obrazy, v nichž použil tuto techniku škrábání námětu do tušové barvy nanesené na voskovou vrstvu, Bolf vystavil na výstavě Soft and Pink v roce 2006. Poprvé také zasadil své figury do sídliště jako dějiště blíže nespecifikovaných katastrof. Dospívající, všelijak zranění, zběsile procházeli mezi hořícími domy, svírali v náručí uťaté hlavy lidí a zvířat, bázlivě se schovávali pod stoly nebo jen trpělivě pozorovali všudypřítomné dílo zkázy.

Something Surreal: The Far Away Worlds of Yesterday and Tomorrow

Snímek obrazovky 2023-09-07 v 13.09.48.png

Při krátké procházce ateliérem Krištofa Kintery se divák ocitne v místnosti připomínající průmyslovou recyklaci elektroniky. Elektronický hardware a zchátralé spotřebiče hrozí, že se ze svých strohých úložných prostor přelijí na podlahu studia. Právě z tohoto prostoru získává vizuální umělec Krištof Kintera média pro své inovativní sochy. Optické kabely ožívají jako síť nervů krčních obratlů. Kabel kolonoskopu se vyvíjí v klikatícího se hada. Technologický odpad české metropole je resuscitován do nové tvorby v rámci Kinterova ateliéru. Jedním z Kinterových záměrů je snížit nutnost vysvětlovat inspiraci a vyznění svých výtvorů; každá instalace by měla ospravedlnit svou vlastní existenci. Vizuální umění koncipované z nitra Kinterovy pracovny odráží detaily antropocénu neboli současné geologické epochy, v níž lidstvo výrazně ovlivnilo naše ekosystémy a životní prostředí. Jeho instalace plynule ilustrují příbuznost mezi biotickými komplexy a abiotickými systémy, neboť každá síť je vzájemně provázána a tvoří svébytnou neurologickou jednotku. Banální, vyřazené předměty naší každodenní existence jsou v každé Kinterově instalaci oživeny a přinášejí nový význam naší společné syntetické a přírodní realitě.

kintera-kristof.jpg

Take off time, 2022

Boot with snake, 2022

Day mission, 2022

Hand with snake, 2022

Still life with balls, 2022

Self-portrait with balls, 2022

Ace in the hole, 2022

Vase I, 2021

Mladá a úspěšná malířka s belgickými kořeny, která v roce 2022 ukončila studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Ještě za dob svých studií stihla získat Cenu kritiky za mladou malbu. Má za sebou stáž na Tchaj-wanu a v USA. V jejích obrazech se často objevují motivy vycházející z autorčiných zálib – tenisových hráči a letadla. Opakujícím motivem jsou ale i prostitutky, spíše sexuální otrokyně.  Tomuto tématu se Laura Limbourg věnuje od doby, kdy v rámci jejích cest po jihovýchodní Asii na vlastní oči spatřila rozsah tamějšího sexuálního byznysu. Podtrhuje tak závažnost a rozšířenost problematiky prostituce, sexuální turistiky a zneužívání (nejen) žen na asijském kontinentě. V jejích obrazech jsou patrné i další motivy vycházející z cest do exotických zemí – rostliny a zvířata z džungle, náboženské a kultovní sošky, prvky japonské historické malby, vázy inspirované starým porcelánem. Často najdeme symboly hadů (mučení), tygrů a šelem (ochrana), volavek (svoboda), slunce a duhy (lepší nové dny), vázy (ženskost, křehkost) či palem, květů a listů (exotika).

Laura Limbourg umí pracovat rychle, především vytrvale, protože obrazy nesmí při procesu tvorby úplně zaschnout, jedině tak lze dosáhnout efektu rozpíjení, který je pro autorku tak typický. Maluje přímo na plátno, bezprostředně bez přípravných skic. S oblibou využívá ředěných akrylových barev, olejových pastelů či akvarelů, jejichž slévání a vpíjení vysvobozuje výjevy z doslovné popisnosti. K efektu rozostřených kontur, prachovosti a jakési průhlednosti barev přispívají i nenašepsovaná plátna nebo hedvábí, které Limbourg vypíná do rámů a následně jej pokrývá malbou, čímž vytváří atypické poloprůsvitné obrazy. Plátno pak evokuje malbu na papír. Její styl je suverénní a osobitý, a ač mohou její malby na první pohled působit provokativně či příliš explicitně, Limbourg skrze něj otevírá silná a důležitá témata, která si zasluhují celospolečenskou pozornost.

PHOTO-2023-06-16-15-12-18.jpg

Závrať, 2022

Zatím bez názvu I, 2023

Smutný kluk, 2022

Modré koncilium, 2022

Velké zrcadlení, 2022

Červený pláč, 2022

Mašinista, 2021

Čas se ohnul v pase

Z "abstraktně-technických" olejomaleb českého umělce Lubomíra Typlta vyzařuje manická energie. Okamžité sbližování výrazných, zářivých pigmentů s přehnanými, rozpačitými tvářemi homogenních adolescentů vytváří pro diváka baldachýn naléhavosti. Typltovo objevování vlastní umělecké identity a dynamické metodologie začalo přijetím na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde se do roku 1997 ponořil do kresebných a ilustračních technik. Polarita Typltových děl pokračuje v jeho tematickém přístupu, kdy zkoumá dichotomii mezi mužskými a ženskými postavami v odloučených prostředích. Důsledkem této separaci je omezení diváka přistupovat k dílu bez přenášení zbytkových předsudků z vnějšího světa. Místo toho se diváci musí konfrontovat s kontrastem obrazu a dešifrovat živelnost a napětí díla v izolaci. Typlt je fascinován zdvojováním, dvojníky, klonováním a eugenikou; nikdy však postavy neduplikuje mechanicky, ale každou z nich maluje ručně, díky čemuž si figury zachovávají svou jemnou individualitu.

Vidím, co ty nevidíš, 2023, olej na plátně, 260x200 cm.jpg

Eyes wide shut/Široce zavřené oči 2025

Whip/Bič 2025

The card is turning/Karty se obrací 2025

Lucie Rosická je česká umělkyně a absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, která ve své tvorbě propojuje tradiční textilní techniky se současnými tématy, jako jsou tělo a identita. Své práce představila na výstavách v New Yorku, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v GASKu či na výstavě Magnus Art.
Její tvorba připomíná vizuální deník, který zachycuje osobní vývoj, společenské tlaky i proměňující se vztah k vlastnímu tělu. Její nejnovější soubor prací Mirror, Mirror on the Wall vychází z pohádky o Sněhurce, konkrétně z motivu pohledu do zrcadla jako způsobu hledání vlastní hodnoty. Skrze tento motiv Rosická otevírá témata krásy, sebepozorování a vlivu mobilních telefonů a sociálních sítí na to, jak sami sebe vnímáme.
Nahé tělo pro ni nepředstavuje erotiku, ale prostředek komunikace a otevřené médium sebevyjádření, nezatížené oděvem ani společenskými očekáváními. Její tvorba zároveň odráží širší proměny ženské zkušenosti. Zásadní roli v ní hraje i mateřství, které posunulo její pohled od potřeby vnějšího uznání více k sobě samé.

KISS: MONSTERS KISSING BETTER

Snímek obrazovky 2026-04-08 v 14.54.33.png

Horizon of Autumn, 2025

Silent Horizon, 2025

Desert Horizon, 2025

2581 Pacific Ring of Fire: Liquifying Time Zones, 2017

Magdalena Jetelová (1946, Semily) Jedna z nejvýznamnějších současných českých umělkyň, proslulá monumentálními instalacemi, prací se světlem, krajinou a novými médii. Po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze (absolvovala 1971) se prosadila na evropské scéně už v 80. letech, kdy její instalace uvedla londýnská Tate Gallery (1983), následovaly Serpentine Gallery (1985) či MoMA, New York (1987). Její díla reflektují geopolitická témata i univerzální otázky identity a prostoru. Od 90. let pracuje s lasery a světelnými intervencemi, které patří spolu s pyrotechnickými malbami k jejím nejslavnějším dílům. Jetelová dlouhodobě působila také pedagogicky. Je zastoupena v řadě významných evropských i amerických sbírek (Musée National d’Art Moderne Centre Pompidou, Paříž, Galerie hlavního města Prahy, Národní galerie Praha).

Snímek obrazovky 2025-12-12 v 16.19.01.png

Orange Still Life, 2023

Face (Abstract Bodies), 2023

Blooming, 2023

Torso (Abstract Bodies), 2023

Tall Vase, 2023

Flash I, 2021–⁠2023

Lady and Matador, 2023

Odvážné a energické výtvory českého malíře Martina Krajce charakterizují barevné erupce na plátnech. V roce 2003 zahájil své studia na Akademii výtvarných umění, v rámci kterých absolvoval rezidenční pobyt na La Facultad de Bellas Artes Universidad Complutense de Madrid ve Španělsku. Krajc se zde nejen ponořil do technik španělských starých mistrů, ale navíc byl vystaven zkušenostem a osobnostem, které zahrnují španělskou kulturu. Výsledkem tohoto působení byl pozoruhodný přechod od pevného zobrazení tradičního, figurativního umění k nevázané, pružné obraznosti abstraktní malby. Pozoruhodný dojem na Krajce udělal El Sanfermin, častěji označovaný jako běh býků. Z této světoznámé tradice Krajc vytvořil elektrizující svět los matadores a vyzývavých býků tančících v erupci planoucích pigmentů a vášnivých barevných ploch. Jak umělec pokračoval v titraci inspirace ze svého okolí do svých děl - včetně fotografií, časopisů a street artu - jeho tvorba nadále vzkvétala. Jeho abstraktní obrazy se rozšířily o současné interiéry, exotickou faunu a výrazné postavy v kalužích voltaických odstínů. Krajcovu vášeň pro street art a grafický design dokládá i jeho podíl na činnosti několika kolaborativních uměleckých skupin včetně malířského kolektivu Obr a skupiny Firma. Ať už Krajc prezentuje svou tvorbu na samostatné výstavě nebo v rámci společného projektu, jeho angažovanému zobrazování živosti a krásy života tleská celá Česká republika i širší mezinárodní společenství.

Nymphae Perspicuae

Snímek obrazovky 2024-08-21 v 17.08.26.png

The Dying Slave II., 2023

Hannibal, 2023

The Boy II., 2023

Mercury, 2022

Theresa, 2022

Resting Hercules, 2022

Matouš Háša se narodil v roce 1992. Je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, ale navštěvoval také školy ve Florencii (Libera Accademia di Belle Arti Firenze) a Londýně (Middlesex University London). V reakci na aktuální kulturní a společenské dění využívá média figurální plastiky, kterou zasazuje do ikonografických souvislostí jako reminiscenci na symbolická či archetypální zobrazení. Jeho dílo, zbavené kontextu a interpretace, je formálním pokračováním tradice západního sochařství díky kombinaci inspirace klasickým sochařstvím a současnými figurativními umělci. Ve své tvorbě vědomě čerpá z kořenů západní kultury, které přenáší do podoby psychoanalytického portrétu postmoderního člověka. Zabývá se otázkou identity, kterou současnost zbavila tajemství a soukromí. To vše při zachování formálních aspektů klasického sochařství.

Tento mladý sochař staví svůj výraz na kontrastu mezi tradičním a současným. Pozoruje určitý dualismus způsobený jeho příklonem ke klasické formě, který je instinktivní a způsobuje jisté zaujetí realistickou formou v kontrastu s racionálním přístupem a potřebou vědomého vyjádření. Pracuje klasickým způsobem. Jeho náměty, jimiž obvykle reaguje na lokální i globální společenské a politické jevy, vycházejí ze ,,změněného chování‘‘ starých, známých a osvědčených postav (antika, renesance, manýrismus). Propůjčuje jim nová gesta a vkládá jim do rukou nové atributy. Tato dekontextualizace stojí za přesvědčivou rozporuplností, s níž uchopuje nejasnou současnost v jejím prožitkovém a mediálním pohybu.

Anticon

image2.jpeg

Bez názvu

Milan Houser je experimentální malíř, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliéru monumentální tvorby pod vedením sochaře Aleše Veselého. Převážná část jeho prací se točí kolem experimentálního využití laku, pigmentů a gravitace jako média. Lak - pevný, lesklý povrch vytvořený spojením pryskyřice, rozpouštědel a olejů - se stal natolik zásadním Houserovým nezaměnitelným médiem, že český umělec vyvinul vlastní lak, využívající unikátní směs s vlastnostmi připomínajícími sochařský materiál a barvu. Houser vrstvenou technikou nanáší lak na plátno a nechává předchozí vrstvu dosáhnout určité pevnosti, než na povrch nanese další vrstvu. Vítá, když se ještě tekutý lak rozprostře po plátně a tiše stéká po obvodu kruhového plátna. Souhra mezi vnitřními chemickými reakcemi a vnějším gravitačním tahem vnáší do konceptu jediné kompozice vítanou proměnnou nepředvídatelnosti a spontánnosti. Zkoumáním kousku jeho obrazu mohou diváci rozpitvat složitost Houserovy metodologie a stát se fascinovanými vlnovkami, dutinami a puchýřky vyvěrajícími z jeho jádra.

Melancholie

Houser_repro-1149up.jpg

Lovers

relief

Breathe

Richard Štipl je mnohými považován za jednoho z nejinovativnějších sochařů, kteří se objevili na mezinárodní scéně současného umění. Štiplovo zdánlivě neurčité hledání identity je příkladem kompozic jeho tvorby; jeho hyperrealistické figury fungují jako kronika či "deník" jeho proměnlivých psychických stavů. K dosažení těchto výsledků tak Štilp používá sám sebe jako archetyp pro svá díla. Přestože umělec v roce 1979 emigroval z Československa do Kanady, jeho umění není z Nového světa, ale ze Starého. Štipl používá převážně dřevo a lité kovy a ve svém pečlivém řemeslném zpracování naráží na výrazné gotické a barokní techniky, které odlišovaly starosvětskou Evropu od dnešního Nového světa. Figurativní vliv starých mistrů, včetně německo-rakouského sochaře Franze Xavera Messerschmidta, holandského malíře Hyeronuma Bosche a německého malíře Tilmana Riemenschneidera, je využit k vytvoření povrchových maleb olejem nebo tuší mnohem novějšího data. Do holé kůže jeho výtvorů vyrývá tetování a konzumní symboly. V aktu inkarnace Štipl označuje ty symboly, jimiž se společnost rozhoduje reprezentovat sama sebe. V popředí jeho tvorby stojí antické techniky s postmoderními symboly, sebereflexe se sebepoškozováním a tváře zkřivené v extrémních mimikách.

Inkarnace

 DSC - Rony Plesl a Richard Stipl-14-web.jpg

Clear Egg V 6/6, 2022

Half Black Egg II, 2021

Green Halfspheres, 2019

Red Halfspheres, 2019

Couple of Yellow Hemispheres, 2020

Pink Horizon I., 4/6, 2020

Squared Cylinder with curved surfaces 1/6

Cylinder with Two Lences III. 2020

Red Half Egg 1/6, 2023

Tilted Column, 2018

Václav Cígler studoval na sklářské škole v Novém Boru pod vedením významného sklářského výtvarníka Stanislava Libenského a poté v Praze u architekta Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Michal Motyčka alternativně zahájil studium na Fakultě architektury ČVUT a poté pokračoval ve vzdělávání v Ateliéru skla v architektuře prof. Mariana Karla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v roce 1995. Ačkoli Václav Cígler i Michal Motyčka zahájili své umělecké vzdělávání v různých obdobích, jejich podobná vášeň pro současné umění, design a architekturu usnadnila v roce 1999 zahájení jejich společných projektů. Díla Václava Cíglera jsou nejvíce rozpoznatelná díky využití skleněné optiky k manipulaci s okolím. Využitím světla, vody a tvaru vyrábí Václav novou realitu. Pohled skrze jedno z Václavových skleněných děl ukazuje jeho mistrovství v používání optického skla, které zakřivuje okolní prostředí a vytváří zkreslení jeho původního stavu. Václavovo použití stupňovitého skla navíc vytvořilo idiosynkratické obrazy téhož prostředí, protože každá tabule láme jiný úhel svého krytu. Václavova skleněná díla jsou komentářem ke vztahu člověka k jeho městskému a přírodnímu prostředí a vybízejí diváky k nalezení klidu a harmonie z naší společné krajiny. Václav Cigler je prvním umělcem, který kdy pracoval s optickým sklem. Toto zdánlivě nepřekonatelné využití skleněné optiky českými umělci prolomilo mezinárodní, současný umělecký průmysl a vytvořilo svěží způsob uměleckého vyjádření.

AB OVO

cigler-vaclav-motycka-michal.jpg

Local